Prosbu o pomoc na evangelizační akci biblická škola jen tak neodmítá. Když tedy dolehlo do Kolína volání z Břeclavi, sbalili si studenti lehká zavazadla a vyjeli.
O čtvrtku, dni příjezdu, není co říci, jelikož se festival "One way fest" teprve rozjížděl první večerní čajovnou. Jen v noci se musel mužský kádr nás výjezdníků postaral o bezpečnost pódia připraveného před sborovou budovou AC Břeclav.
Svěží ráno páteční přineslo začátek mimořádně nabitého dne. Hned po sedmé hodině se spěchalo k břeclavským středním školám, neboť bylo třeba nastrkat ospalým žákům pozvánky do rukou. Hned potom zpět na snídani, po snídani opět do města, tentokrát s anketou, jejímž účelem bylo vyvolat u dotazovaných zamyšlení nad vírou.
Po obědě se studenti biblické školy postarali o hodinovou pouliční evangelizaci. Evangelium, svědectví o Kristu a křesťanské písně se rozezněly po břeclavském centru a oslovily desítky kolemjdoucích. Odpoledne již naplno odstartoval program festivalu nesoucí pestrý program a koncert kapely Snowclean. Den byl završen čajovnou, která pohostila několik pozvaných. Mám za to, že námi nesená zvěst zanechala jistý obtisk v oslovených lidech.
Sobota byla daleko klidnější. Břemeno starostí již neleželo na nás, ale převzala jej základna místních křesťanů a hostů odjinud. Workshopy poskytly prostor uměleckému vyžití, stará známá kapela Alešanka upoutala pozornost veřejnosti inovovaným repertoárem. Následovala poslední čajovna v prostorách budovy Břeclavského sboru a poslední noc před odjezdem.
Nedělní bohoslužba na mne dolehla již poněkud nostalgicky: Festival skončil, my odjíždíme. Odvedli jsme jistě kus práce a přijímáme děkování od Břeclavského sboru. Je ten dík opodstatněný? Jaký je reálný přínos evangelizačních akcí tohoto druhu? Neznám přesně smýšlení oslovených lidí, nemám v ruce statistiky a nejsem ten, kdo by měl určovat směr. Sám za sebe se musím přiznat, že mám sklon být (zřejmě neprávem) decentně skeptický. Vedení břeclavského sboru (díky Bohu) tyto pocity nesdílí. Přeji si tedy, aby se Bůh postavil za naši práci, neboť jsme ji dělali s dobrým svědomím, každý dle svých schopností.
Jako zúčastněný mám proto z One way festu dobré dojmy. Byl to přiměřený začátek nového školního roku. Kéž by jen naše snaha nevyšla naprázdno.
Michael Buban, student 2. V
