Radek Smetana píše:
Nedávno jsme si připomínali dvacet let od sametové revoluce. Pro mne osobně to zároveň znamená připomínku jiného výročí. Je tomu necelých dvacet let, co se v mém životě odehrála jiná revoluce – revoluce duchovní. Spolu s vnějším pádem politické zdi měla padnout i vnitřní duchovní zeď ateismu. Stejně jako pro tehdejší společnost, která hledala cesty, jak dál existovat, to znamenalo i pro mne klást si otázku, jak žít dál. A také s kým. Pamatuji si, že jsem před těmi téměř dvaceti lety přicházel ke Kristu a zároveň si volil domov, v němž budu chtít nadále rozvíjet svůj duchovní život. V mém rodném městě nebylo zase tak těžké si vybrat, protože tam kromě římsko-katolické církve a malého sboru ČCE bylo pouze společenství Apoštolské církve. A toto společenství mi již vydatně pomáhalo s prvními kroky ve víře, takže jsem se rozhodl zakotvit tam. Navíc se mi líbilo, jak si tito křesťané říkali letniční. Vlastně jsem zprvu myslel, že si říkají letní. A to ve mne vypůsobilo dojem pohody, sluníčka, lehkosti. Říkal jsem si – to bude dobrý domov. Když jsem posléze zjistil, že správná forma pojmenování je letniční, považoval jsem to stále za archaismus ke slovu letní - vždyť v tom společenství se archaický jazyk (rozuměj jazyk bible kralické) používal velmi často. Místo apoštolové se říkalo „apoštolé“, učedníci byli „učedlníci“ a tak podobně. Teprve později, díky biblickému vyučování, jsem se dozvěděl, že slovo letnice pochází odjinud. Tento původně židovský svátek má však přece jen s létem cosi společného. Většinou se slaví na přelomu května a června (výpočet data slavení se odvíjí od výpočtu data Velikonoc) a toto období je u nás spjato s nadcházejícím letním obdobím.
Celou úvahu Radka Smetany si můžete přečíst, když kliknete zde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Přidat komentář